On po tobě kamenem...

24. října 2008 v 15:24 | whampingwillow |  Jednorázovky
Autor : Whampingwillow
Pár: HP/SS
Shrnutí: Harry se rozhodne přestat oponovat Snapeovi. Profesor je trochu vyvedený z konceptu, co to s ním udělá?
Raiting: 12 plus
Upozornění: slash, vztah učitele s žákem

"Pokud máte, Pottere, pocit, že nemusíte dávat pozor, opusťte prosím moji třídu. V MÉ třídě se nikdo, ani vy Pottere, nebude flákat!" soptil nerudný profesor lektvarů na bradavické škole čar a kouzel nad naštvaným Harrym.

"Ale pane-..."vzmohl se konečně Harry na prostest.

"Mlčte, Pottere! Nezajímají mě vaše výmluvy. Za vaše neustálé drzé přerušování mého proslovu strhávám nebelvíru 20 bodů!"

---

"Musíš s tím něco udělat, Harry, takhle to nejde,"řekla ustaraně Hermiona jen co dosedli k jídelnímu stolu,"Nebelvír na lektvarech pokaždé přijde o strašnou spoustu bodů."

"Já vím, Hermiono, ale co s tím mám podle tebe asi tak dělat?"bránil se Harry,"mám za ním jít a říct mu ať mě nechá, nebo co? Jestli si myslíš, že by to pomohlo, tak si HODNĚ naivní."

"Hej, Harry,"šťouchl do něj Seamus dřív, než Hermiona stihla odpovědět,"asi vím, co by jsi mohl udělat! Moje sestra, však víš, ona je mudla, měla problém se svým učitelem chemie. Chemie, to je něco jako lektvary-..."

"Já vím, co je to chemie,"zarazil ho hned Harry,"nezapomeň že jsem chodil do mudlovské školy."

"Aha, promiň. No-...moje sestra se s tím učitelem nemohla vystát, choval se k ní vážně hnusně. Samantha - tak se sestra jmenuje - byla nakonec už dost zoufalá, a někdo jí poradil, aby se řídila citátem on po tobě kamenem, ty po něm chlebem."

"A co se dělo?"

"Byla k tomu chlápkovi vážně milá, jako med, nenechala se už vyvést z míry tím jeho buzerováním."

"A jak to nakonec dopadlo?"zeptala se rychle čím dál zvědavější Hermiona, když Seamus udělal dramatickou pauzu.

"O prázdninách se budou brát. Samozřejmě, Harry, ty si Snapea nechceš brát, ale i tak. Možná by to zabralo-...

Harry si zamyšleně podepřel hlavu rukou a řekl:"Možná že by to stálo za pokus-..."

Co ty víš, Seamusi-...

---

"Dobrý den, třído. Otevřete si učebnice na straně 158 a přečtěte si zadání lektvaru pomalého usmrcení. Pottere, je to lektvar pomalého usmrcení, ne pomalého listování učebnicí. Jak to, že ještě nemáte nalistováno?"

"Jsem příliš pomalý, pane,"opáčil Harry namísto svého obvyklého vzdorovitého mlčení.

"Tak za tohle vám-...cože?"vypadl šokovaný Snape ze zaběhnutého postupu.

"Byl jsem příliš pomalý, pane, ale podívejte, už jsem se tam dostal. Příště se pokusím to urychlit,"opakoval Harry mírně.

"Za vaše nejapné žertování máte školní trest,"řekl Snape a rychle začal přednášet. Harry se otočil na Hermionu, chtěl vědět co říká na jeho trest, a když uviděl že mu ukazuje zvednutý palec, uklidnil se.

---

"Myslím, že to funguje,"oznámila spokojeně Hermiona, jen co vyšli přd učebnu,"Snape tě za celou hodinu ani jednou neokřikl, když pominu to, že ti uložil školní trest."

"No právě,"řekl dosud nepřesvědčený Harry,"podle mě si myslí, že si z něj dělám legraci."

"Ano, a proto je skvělé, že ti dal ten trest."

Ron se otočil a podíval se na Hermionu jako na blázna:"Skvělé? Hermiono, Harry bude muset celý večer kuchat koňskou prostatu nebo dělat něco podobně nechutného. Tomu ty říkáš skvělé? Navíc se Snapeem?"

"Pochopte, je skvělé že bude Harry se Snapeem sám", vysvětlovala jim Hermiona, když jí došlo, že kamarádi tak úplně nechápou jak to myslela,"protože když to zvládneš, a budeš se chovat ke Snapeovi mile, možná že pochopí, že si z něj neděláš legraci a dojde mu, že se snažíš se s ním usmířit!"

"Hermiono, ty jsi geniální!"radoval se Harry, kterému opravdu záleželo na tom, aby učitel lektvarů pochopil, že s ním rozhodně nechce mít spory.

---

Harry měl na trest přijít v 18 : 00 do Vstupní síně. Nevěděl, co bude dělat, takže byl trochu nervózní. Předpokládál, že si pro něj Snape najde nějaký mimořádně krutý trest, při kterém se mu bude těžko držet jazyk za zuby.

Nakonec přišel o pět minut dříve, čistě jen proto, aby si to u Snapea nepokazil pozdním příchodem. K jeho nepříliš velkému překvapení tam už Snape stál.

"Konečně, Pottere,"štěkl na něj Snape, i když něměl naprosto žádný důvod, proč ho okřikovat.

"Omlouvám se, pane!"řekl Harry jasným hlasem.

Snape překvapeně zamrkal a podíval se po okolí, pravděpodobně hledal nějaké přihlížející, kvůli kterým se Harry podle něj předvádí. Když nikde nikoho nenašel, vrátil se k tomu, co chtěl původně říct.

"Doufám, že umíte dobře běhat, protože půjdeme do lesa,"oznámil bez servítek Harrymu,"věřte mi, že sebou beru nerad právě vás, bohužel je to nutné."

"Proč tam jdem, pane?"zeptal se zvědavě Harry.

"Potřebuji doplnit zásoby třezalky chlupaté, která bohužel roste pouze u vlkodlačích doupat."

"A proč potřebujete mě?"zeptal se Harry bez mrknutí oka. Jestli si Snape myslí, že se bojí do lesa, jako Malfoy, tak se krutě mýlí.

"Jeden člověk nikdy nemůže třezalku dostat. Vlkodlaci ho na dálku ucítí a sežerou dřív než stačí utrhnout jediný květ. Ale když jdou dva, jde to. Jeden, ten magicky silnější, drží štít a ten druhý, ten rychlejší, běží pro rostliny."

Harry se v duchu trochu zděsil, před Snapeem ale nedal nic znát. Pouze kývl a vydal se za mužem z hradu.

Snape že ho bude krýt? Může se na to spolehnout? Pravděpodobně ano, předpokládal, že ani Snape by nechtěl čelit rozzuřenému řediteli. Takže se vlastně není čeho obávat, protože Snape je VELICE magicky zručný, no ne?

Zakázaný les vypadal ponuře, ovšem tak vypadal vždycky, na to už si Harry zvykl. Vždyť už v něm i přes zákaz vstupu byl tolikrát! V prvním ročníku zde naháněl jednorožce, ve druháku pavouky, ve třetím ročníku zde byl přes hodinu s hypogryfem, ve čtvrtém s Krumem a v pátém dokonce třikrát - dvakrát s Hagridem, podívat se na Drápa a testrály a pak s Umbridgeovou a Hermionou.

No a loni tudy prchal když se snažil utéct před Voldemortem. A právě tady se mu podařilo Pána Zla porazit. Koho by napadlo, že když na něj spadne strom, tak nepřežije?

Překročil pomyslnou čáru prvních stromů, hranici vstupu do lesa a ohlédl se na Snapea. Ten na něj tiše kývl a řekl:"Vytáhněte si hůlku, Pottere a mějte ji stále připravenou. Budete se pohybovat tiše a budete se řídit zcela mýmy rozkazy, rozumíte?"

"Ano, pane!"zašeptal Harry a nechal profesora jít jako prvního. Hrad se jim brzy ztratil z očí. Teď byli zcela obklíčeni všudypřítomným šerem tohoto lesa. Čím víc se blížili k vlkodlačímu doupěti, tím nervózněji se Harry cítil. Nechápal, jak to, že tu se Snapeem může být, a měl podezření, že o tom Brumbál neví.

Nehodlal si ale v žádném případě stěžovat, nebo ani naznačit, že se bojí. A to ani když konečně spatřil tu pověstnou mýtinku vlků, jak se někdy říkalo tomuto hnízdu lykantropů. Místo bylo tiché, až příliš, a mýtinu zalévalo matné měsíční světlo.

"Tak, Pottere, teď dávejte pozor,"zašeptal Snape a ukázal rukou k jedné z chýší,"na támhle tom místě třezalka roste. Až napočítám do tří, poběžíte pro ni. Snažte se dělat co nejmenší hluk, při troše štěstí se ani nevzbudí. A pokud ano, pořád jsem tu já. Rozumíte?"

"Ano,"zašeptal Harry a připravil se vyběhnout.

"Tři, dva,jedna-...běžte!"zašeptal Snape a stál s hůlkou v pozoru. Harry se odrazil a rychle potichu vyběhl k určené chýši. Už když k ní dobíhal mu došlo, že neví, jak třezalka chlupatá vypadá. Nikdy o ní neslyšel.

Hodil to za hlavu s tím, že ji přece pozná, až ji uvidí, ale když doběhl ke stále nehybné chýši, zjistil, že tam žádná rostlina neroste. Nebylo tam nic, ani tráva. Půda byla úplně holá. Otočil se na Snapea, aby mu naznačil co dělat a se zděšením si všiml, že za pozorným učitelem lektvarů se krčí nějaký obrovský chlupatý tvor.

Vlkodlak! A Snape o něm nemá ani tušení!

Harry začínal pomalu panikařit. Stojí tu uprostřed vlkodlačí vesnice, a jeho pojistka má za zády vlkodlaka. Když mu půjde pomoci, vzbudí ostatní vlkodlaky a proti přesile nebudou mít šanci. Ale co tedy dělat?

Nakonec začal Snapeovi gestikulovat aby se otočil, ale muž na něj jen zíral. Pravděpodobně si myslel, že se zbláznil. Harry uviděl, že se vlkodlak chystá ke skoku a tak zařval, teď už to bylo stejně jedno:"Pozor, vlkodlak!"a ukázal za Snapea.

Snape tam jen tak stál a řekl:"Neblázněte, Pottere, tady žádný vlkodlak -..."

V tu samou chvíli se vlkodlak rozehnal. Harry už na nic nečekal a strhl muže na zem, nevšímaje si toho, co říká. Snape konečně spatřil chlupatou obludu a překvapeně zvedl hůlku. Bylo vidět, že je to skoro podvědomá reakce, ale přesto to pomohlo. Snapeovi se z hůlky začaly chrlit horké zelené hvězdičky, načež vlkodlak překvapeně zařval a odběhl hlouběji do lesa, lízat si rány.

"Co to sakra bylo?"řekl otřeseně Snape.

"Vlkodlak,"řekl potichu Harry,"a teď by jsme měli vypadnout, protože jsme pravděpodobně vzbudili ty ostatní a obávám se, že ty by jste nezahnal tak snadno jako tohohle."

"Tady žádní vlkodlaci nejsou,"přiznal stále pobledlý Snape,"podle Hagrida opustili les. chtěl jsem vám jen dát za vyučenou, aby jste věděl jak se chovat k učitelům."

"Za vyučenou?"nechápal Harry, který vlivem událostí úplně zapomněl na své předsevzetí chovat se mile,"poslat mě do vlkodlačí vesnice? Proč zrovna tohle? A navíc proč teď? Celá leta jsem se snažil vám oponovat a když se rozhodnu nechat staré spory stranou a chovat se k vám normálně, tak mi řeknete, že se nechovám s úctou?"

"Co tím chcete říct?"nerozumněl mu Snape,"myslel jste si snad, že když se budete předvádět před spolužáky, tak vás nechám na pokoji?"

"Ale já jsem se nepředváděl před spolužáky! Snažil jsem se k vám být milý! A vy na mě pošlete vlkodlaka, a to přestože mi neustále předhazujete jaký byl můj otec blbec, když tohle provedl vám!"

"Nepoštval jsem ho na vás! Měl jsem za to, že je to tady vylidněné. A navíc pokud jste si nevšiml, tak šel po mě-..."

"To je ovšem stejně ubohé, snažit se mě postrašit jenom proto, že jsem projevil jistou snahu se s vámi usmířit."

"To že jste udělal? Že jsem si nevšiml. Mě se spíš zdá, že jste se s kamarády vsadil, nebo něco takového!"

"Kolikrát vám mám opakovat, že jsem se s vámi snažil u-s-m-í-ř-i-t ?"

"Ano, ale proč? Pouze proto, že jste se chtěl potom chlubit před svými spolužáky, že se vám podařilo zkrotit starouše Snapea, co?"konstatoval jízlivě Snape.

"Ale vůbec ne!"křikl rozzuřeně Harry.

"Tak proč jste to udělal? Proč, povězte mi, co vás k tomu vedlo!"křičel na něj rozzuřený Snape a Harry udělal spontálně to, co chtěl udělat už dávno.

Chytil Snapea za předek hábitu, přitiskl jej zpátky k zemi, na které dosud ležel a hladově se zmocnil jeho úst. Líbal ho tak, jako nikdy nikoho předtím, vložil do toh kus sebe, protože věděl, že je to naposled. Věděl, že zítra už bude pravděpodobně sedět ve vlaku do Londýna ale bylo mu to jedno. Kvůli tomuhle byl ochoten opustit svůj domov, Bradavice.

Kvůli jedinému polibku, který mu Snape vrací. Vrací? Snape se s ním líbá? Neodtahuje se? Harry cítil profesorův jazyk, kterak propátrává jeho ústa, takže mu došlo, že se Snape připojil. Srdce mu pokleslo a tělo mu skoro přestalo sloužit.

Snape se s ním líbá! A co víc, teď muž přejal veškerou inicativu, kterou původně Harry vyvinul. Harry měl pocit, že se řítí do temné propasti, že už se nikdy nedokáže nadechnout, že už nikdy nebude moci být bez Snapeových úst, takové to pro něj bylo.

A pak, po neskutečně dlouhé době, alespoň v Harryho očích, se od něj muž odtrhl a nechal jeho ústa najednou tak prázdná. Tak prázdná, jako by byla bez nějaké podstatné části, jako tělo bez nohy, nebo šálek bez podšálku.

V lese bylo šero, za což byl Harry rád, protože nechtěl, aby Snape viděl, že se červená. Profesor ale zašeptal:"Lumos", a ozářil tak světlem jak Harryho, tak sebe. Harrymu poskočilo srdce, když zjistil, že i muž je trochu zarudlý a že zrychleně dýchá.

Panovalo ticho. Černé oči se zavrtávaly do těch zelených, ostře, trochu nechápavě, ale hlavně s touhou. Dívali se na sebe dlouho, hodně dlouho a bylo to všechno co potřebovali. Tím pohledem si sdělili všechny opravdu podstatné věci.

Ne, nepoužili Nitrobranu, bylo to něco jiného. Bylo to, jako by se jejich myšlenky konečně nalezly a propojily. Harry najednou věděl to, co už delší dobu tušil, to že Snape není zdaleka takový necita, jakým se dělá a Snape poznal, že se v Harrym co se jeho citů týče spletl. Někoho s tak čistou duší ještě nepotkal.

Nakonec se zvedli a beze slova se vydali zpět k hradu, ven z lesa. Nikdo by nepoznal, že se mezi nimi něco změnilo, kdyby ovšem nepřišel blíž a nevšiml si několika rozdílů. Ani jeden z nich teď neměl ten urputný výraz, který obvykle nasazovali když byli spolu.

Taky se trošku jinak chovali. Kdykoliv šel jeden z nich před tím druhým, což bylo málokdy, většinu cesty se drželi vedle sebe, podržel každou větev, kolem které procházel, jen aby toho druhého nešvihla.

V tomto přízračném tichu se dostali až do hradu, do vstupní haly, ve které se měli rozdělit. Snape si náhle odkašlal, čímž porušil to skoro až posvátné ticho mezi nimi, a řekl svým melodickým hlasem s pečlivou intonací:"Dobrou noc."

Harry se klidně usmál, protože za těmi slovy vytušil nově získanou náklonnost, kterou k němu Snape chová a odpověděl:"Dobrou noc i vám, profesore."

Stoupal do schodů, které vedly k nebelvírským ložnicím, a věděl, že Snape stále sleduje jeho záda a sledovat je bude dokud nezajde za roh.

Měl z toho co se stalo skvělý pocit. Když mu Seamus řekl, jak se vyvrbil vztah jeho sestry a jejího učitele, doufal, že by se jemu mohlo stát něco podobného, ale nečekal, že to bude takhle úžasné.

Život se hned jevil hezčí, a to jen díky jednomu citátu z bible.

 

28 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Chce někdo pokračování Netopýra?

Ano 85.3% (266)
Možná 9.6% (30)
Ne, ne to rozhodně ne! 5.1% (16)

Komentáře

1 Saskya Saskya | Web | 24. října 2008 v 21:08 | Reagovat

Jeee, veľmi krásne.... len škoda, že to nemá viac konkrétnejší a uzavrenejší koniec... :)

I LOVE SNARRY xDDD

2 Remy Arrive Remy Arrive | E-mail | Web | 1. listopadu 2008 v 14:55 | Reagovat

Píšeš moooc hezky..moc se mi to líbí..jsi šikula..hlavně pokračuj ve psaní!!..

3 Lilly Esme Evenová Lilly Esme Evenová | Web | 19. listopadu 2008 v 15:23 | Reagovat

Poviedka skvelá, hlášky ešte lepšie :D Konská prostata ma zabila. A hláška s Voldym a stromom tiež dobrá :)

Píšeš pekne. Nečakala som síce ten bozk, ale prtekvapil ma naozaj milo. A tiež tá posledná veta ma dostala :)

4 Nex Nex | E-mail | Web | 19. ledna 2009 v 20:36 | Reagovat

No, sice se mi nezdá, že by se vlkodlak jen tak vypařil, ale dejme tomu ;-)P

Ovšem jestli Lilly Esme zabila prostata, MNĚ zabilo "Co ty víš, Seamusi-..."

V tu chvíli jsem věděla co na to Harry, ale najednou mě strašně zajímalo, co na to Snape XD

Miluju nové zápletky! :)))

5 iRiell iRiell | 29. září 2009 v 17:22 | Reagovat

Heeej, to bylo proste supr...
Nevím... co říct
Proste užasné

Skoda, že je to jednorázovka

6 Rose Rose | 3. února 2010 v 14:46 | Reagovat

To je krásné. Ach, kdyby byl i skutečný život taky takový:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama