Skutečně?

29. září 2008 v 16:11 | whampingwillow |  Jednorázovky
Skutečně je to tak? Ano, je to tak. Já, Harry James Potter, takzvaný Chlapec-který-přežil, jsem gay. Jsem gay, který je přitahován ke svému profesorovi lektvarů. V psychologických příručkách se o tom píše. Dívky(a gayové) bývají přitahovány ke svým učitelům, nebo trenérům, kvůli pocitu moci, který z nich sálá. Jenomže tohle je Snape, proboha! Pravděpodobně by si dokázal logicky zdůvodnit, kdyby to byl třeba Remus, ale Snape? Proč jeho tělo reaguje tak, jak reaguje? Kdykoli ho vidí, kdykoli sleduje jak mluví, jí, mračí se a nebo prostě dýchá, v jeho nitru se něco rozhýbe. Není vzrušený. Vlastně ano, je, ale ne jenom vzrušený. Celé tělo mu brní, má pocit, jako by se měl zalknout. Způsob, jakým kroutí rty, když mu dává trest. Pohyb, kterým si odhazuje vlasy z očí. Ledový pohled, který ho dokáže doslova propálit. Potměšilý úsměv ve chvílích, kdy se před ním někdo třese. Koordinovaný, přesný pohyb jeho zápěstí při krouhání scvrklofíku. Jeho vůně-...ano, to jak voní. Máta a zázvor. Tu vůni by poznal všude. Od kdy se tak cítí? Jistě ne dlouho, toho by si všiml. Cítil tohle loni? Ne, necítil. Loni byl Snape ještě pitomý mizera s nekvalitním šampónem. Změnilo se něco přes prázdniny? Přijel snad do školy a když spatřil Snapea, stuhl? Ne. Nic takového se nestalo. Přišel snad tenhle cit postupně? Uvědomoval si den po dni tyhle drobnosti, až ho jednoho dne zalilo to zamilované brnění? Ne. Přišlo to náhle. Vzpomíná si, ano teď už si vzpomíná na ten den. Stalo se to ráno. Harry seděl u dlouhého nebelvírského stolu a rozespale přežvykoval míchaná vajíčka - ano, na jejich chuť už nikdy nezapomene, vždycky se mu vybaví, když vzpomene na Snapea - a v tom vstoupil ON. Obávaný profesor lektvarů přešel přes síň ke svému místu. Vypadal skoro stejně jako vždycky, a Harry vážně nechápal, proč na něj tak zírá. Posadil se a Harry jím byl naprosto fascinován. Nevěděl proč, nevěděl, v tu chvíli ještě ne, co se to s ním děje, ale věděl, že se něco změnilo. A pak si toho všiml. Snape měl na rtech drobný úsměv. Ne úsměšek, ani škleb ale jednoduchý, prostý úsměv. Kdo ví, co ho tak potěšilo, možná to byl povedený lektvar, teplá náruč milenky nebo snad přijel někdo jemu blízký. Každopádně se smál. Tedy, ne smál, pouze se usmíval, ale ten jeden drobný úsměv ho v Harryho očích zcela změnil. Už nikdy pro něj nebude slizkým, bezcitným Snapeem. Ne teď už ne. Ten úsměv nějakým podivným způsobem otevíral drobné okénko, skulinu do duše profesora lektvarů. Skutečně je Snape takový mizera? Skutečně ho nenávidím? Skutečně ho miluji? "Proberte se, Pottere, než vám vybuchne lektvar!"zahřmělo mu něco nad hlavou. Polekaně se postavil a vrazil svou hlavou do brady profesora lektvarů. Ten zaskučel a chytil se za zraněnou bradu. "Skutečně jste takový nešika, Pottere?"
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Pohlaví?

Muž 4.3% (17)
Žena 83% (332)
Něco mezi 12.8% (51)

Komentáře

1 Lamad Lamad | 3. ledna 2010 v 0:28 | Reagovat

Skutečně nekutečné !!:D :D :D

2 domča domča | 2. března 2010 v 16:13 | Reagovat

tak to bylo absolutně super...přečetla sem už všechny tvoje povídky!! sou absolutně úúúžasný!!! u žabáka sem se válela smíchy azavrč mě dostalo!! jen tak dál!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama