5. Hagrid

4. září 2008 v 6:32 | whampingwillow
Zaklapl kalamář a vydal se za Rose. Seděla s Harveym ve společenské místnosti.
"Rose? Šla bys se mnou za Hagridem? Rodiče nám přece řekli ať ho navštívíme. Mimochodem, Harvey, ty pojď taky."
"U Merlinovy hole, já bych na to zapomněla!"plácla se do čela dívka a vyskočila z křesla. Vyšli z místnosti a vydali se přes podzimě zbarvené školní pozemnky k hájence.
"Děcka!"rozzářil se jen je spatřil,"poďte dovnitř. A kdopak seš ty?"zadíval se na Harveyho.
"Já jsem Harvey Harris, ale můj táta se jmenuje Dudley dursley a je to bratranec tady Sevova táty.¨"
"Tak ty seš Dursley", řekl zkoumavě Hagrid,"no jo, pdobnej mu seš, jen co je pravda. T6ak co, dáte si něco na zub?"
Albus, důkladně poučen otcem jen zavrtěl hlavou, Rose a Harvey naopak hladově přikývli. Hagrid před ně postvil mísu sirupových košíčků a posadil se.
"A copak tady vlastně děláte takle brzo? Vy po vobědě nemáte hodiny?"
"U Salazara, my jsme zapomněli na Bylinkářství". Podíval se na Rose a Harveyho, kteří stejně jako on vyskočili ze židlí.
"Promiň Hagride, musíme běžet!"
"Tak palte,"zabručel obr dobromyslně ale to už byli v trapu. Ke skeníkům dorazili celí udýchaní. Vadli do čísla jedna, ve kterém se už mačkal zbytek třídy.
"Promiňte pane profesore", vyhrkl Albus k Nevilovi,"my jsme byli na návštěvě u Hagrida a zapomněli jsme že máme hodinu."
"Albusi, Rose, Harvey...vydím že tu máme novou generaci rošťáků. A to tady byl takový klid", povzdechl si hraně profesor.
"Ano, profesore Longbottome", souhlasil raději Albus a spolu s Rose a Harveym se posadili, dříve než jim profesor strhne body.
"Hej", ozvalo se náhle Albusovi z kapsy,"slyšel jsem dobře?" Chlapec sjel velmi opatrně pod stůl a vytáhl obrázek:"Co? Co jestli jste slyšel dobře?"
"KDO že vás to učí bylinářství?"
"Profesor Longbottom. Je to Lilyin kmotr a tátův kamarád, takže ho asi znáte, ne?
"COŽE?"vykřikl šeptem muž,"Nevil Longbottom? Vždyť je to naprostý pitomec!"
"Náhodou v bylinkářství a v lektvarech je to mezinárodní kapacita!"oponoval mu Albus.
"V bylinkářství a v ČEM?"důrazně se zeptal portrét, obočí skoro až u kořene vlasů.
"A v lektvarech", opakoval klidně Albus.
"Longbottom že je kapacita v lektvarech? Vždyť na lektvarech tavil jeden kotlík za druhým."
"No jo, tohle mi táta vysvětloval. Podle všeho měl jako chlapec strach z profesora Snapea. Musel to být hrozivý člověk, jestli z něj měl Nevile strach. Já ho znám jako nebojácného člověka."
"Typický nebelvír", zamumlal muž a odešel. Albus pokrčil rameny a vylezl z poza stolu.
"Albusi?"zeptal se profesor Longobottom,"co jsi dělal pod stolem?"
"Spadly mi brýle?"pousmál se nejistě Albus. Profesor se naštěstí nad jeho výmluvou zasmál a dál nepátrál.
A tak přišlo další pondělí. Pondělí znamenalo lektvary. Stejně jako středa a čtvrtek. Albus se probudil s vážně hroznou náladou. Rozhodl se však že při hodinách nadále nebude spoléhat na muže z obrázku, který mu až do teď vždy dobře poradil, a proto strávil všechen čas do snídaně učením poznámek z lektvarů. Tato snaha se mu také vyplatila. Jakmile profesor vešel(pardon, teatrálně vplul) do učebny, neomylně zamířil k němu.
"Tak Pottere", zasyčel,"jestli pak jste si opakoval? Povězte mi na co se používá žaberník?"
Profesor dále mluvil, Albus však slyšel už jen šumění. Bylo mu jasné že profesor mluví o něčem, co se událo jejich otci v době jeho studií. Albus si umínil že zjistí jak to bylo, protože to hučení bylo k nevydržení. Profesor povýšeně skončil, Albus se tedy nadechl a řekl:"Žaberník se využívá k dýchání pod vodou.". Profesor vzteky zafuněl a začal vykládat látku. To bylo jasné znamení že Albus odpověděl správně. Hned po hodině si to , místo na večeři, namířil do své ložnice. Vytáhl portrét muže a řekl:"Prosím povězte mi celý otcův příběh. Ten hukot v uších je strašná věc, do sedmáku bych ohluchl."
Částečně čekal že mu muž odmítne cokoliv sdělit, on však bez otázek Albusovi prozradil všechno. O viteálech, Siriusi Blackovi, Brumbálovi a o bitvě o Bradavice. Albus bez hlesu fascinovaně poslouchal a proto se mu vůbec nelíbilo, že muž v nejlepším, v polovině bitvy přerušil příběh.
"Prosím dopovězte mi to", žadonil, muž se však jenom posmutněle pousmál:"Nevím co se dál dělo, tou dobou jsem zemřel."
"Vy jste v té bivě zemřel?"vykulil Albus své láhvově zelené oči.
"Ano, a to poslední co jsem viděl byl přesně tenhle dědičný pohled." S těmito slovy muž opustil jako vždy bez pozdravu svůj obraz. Albus se pohodlně posadil a začal přemýšlet o tom co se dozvěděl. To že muž viděl jako poslední jeho, tedy tátovy oči znamenalo, že byl táta ve chvíli jeho smrti u něj. A to je tedy jasná indicie, sopa k odhalení toho kdo je muž z obrázku. Albus se rozhodl že se táty zeptá jen co ho příště uvidí. Vzal do ruhy Sthriu a lehl si. Sundal si brýle a začal se nořit do pohodlné vaty snů. Zdálo se mu o černém psu, držícím v tlamě inkoustem potřísněný deník. S trhnutím se probudil:"To je ono! Ten deník!"pomyslel si vzrušeně. Vzal sešit, ve kterém byl původně uložen obrázek muže a opatrně do něk ukápl inkoust. Inkoust se rozlézal stránkami a oběvovala se slova. Albus se samozřejmě dychtivě ponořil do jejich obsahu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máte raději slash nebo het?

Slash 66.1% (589)
Het 10% (89)
Co je to slash? 3.5% (31)
Co je to het? 5.3% (47)
Mám ráda oboje stejně 9.8% (87)
nesnáším slash 5.4% (48)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama