1.vetešnictví

4. září 2008 v 6:29 | whampingwillow |  Portrét
Byl teplý letní den a slunce svítilo na pěkný domek stranou od vsi. Domek měl bíle omítnuté zdi a červenou střechu. Na zarostlém dvorku malá, rusovlasá dívenka proháněla kočku. Kočka vběhla do útulné kuchyně a děvčátko za ní.
"Lily!"ozval se přísný hlas ode dveří,"víš, že Dora nemá ráda, když ji honíš!"
Ve dveřích stála zrzavá žena, bez pochyby matka dívky.
"Promiň mami,"zrudla holčička a vzala kočku do náruče,"ty mi taky promiň, Doruško!"
Matka se na Lily usmála a šla dodělat snídani. To už se do místnosti trousila mužská část rodiny. Jako první vešel černovlasý, brýlatý muž s jizvou ve tvaru blesku na čele. Zívl a usmál se na dceru.
"Kdepak je maminka?"
Lily mu bezeslova ukázala na kuchyň a dál hladila kočku. Muž se otočil a vešel do kuchyně. Objal svou ženu a řekl:"Co to vaříš, že to tak krásně voní?"
Vymanila se mu z náruče a rozklepla na pánev vajíčka. Krouživými pohyby hůlkou začala vajíčka míchat, aby se nepřipálila a zakroutila hlavou.
"Harry! Vždyť vidíš, že to jsou míchaná vajíčka!"
Muž se rozverně zakřenil:"Ale to já přece vím!"
Vrátil se za dcerou do jídelny a šel si podrbat kočku.
"Tak co, Tonksová, jak je? Řekne mi nazdárek?"zeptal se vrnící kočky a sám si hned odpověděl:"Máš se dobře? No to je skvělé!"
"Tati?"zeptala se udiveně Lily,"proč říkáš Doře Tonksová? Kdo to je?"
Harry se na dceru posmutněle usmál:"Tonksová byla Teddyho maminka. Byla to skvělá čarodějka".
"A-...", chtěla se ještě zeptat malá zrzka, byla však přerušena rozjíveným zrzavým klukem, který vpadl do dveří. S povzdechem a bez pozdravu se posadil ke stolu a začal studovat jeho strukturu.
"Co se děje, Jamesi?"zeptal se starostlivě Harry,"něco se ti stalo? Jindy vpadneš jako voda a dneska-..."
"Dneska je 23. srpna", přerušil ho syn.
"No a?"nechápala Lily, zatímco Harry se rozesmál. James se naopak zakabonil.
"Žádný no a. Za sedm dní je konec prázdnin. Zase škola".
Lily vykulila oči:"To už zase odjedeš? Já nechci aby jsi odjel", začala natahovat moldánky a chytila bratra za kolena,"bez tebe je tady taková nuda. Albus je pořád zalezlý v pokoji a čte si, místo aby si se mnou hrál!"
"Albus ale letos jede taky, Lil", oznámil dceři opatrně Harry.
"Cože?"vyhrkla,"ale já tady nechci být sama! Tati, nech mě jet taky-...prosím-..."vykulila svoje obrovské, hnědozelené oči a udělala obličej psa prosícího o pamlsek.
"Vždyť víš, že to nejde", řekl přísně Harry.
V tom se z patra ozvala přidušená rána a výkřik. Harry v mžiku vytasil hůlku, starý reflex, a vyběhl po schodech. Na schodech seděl tučňák.
"Jamesi", křikl do jídelny,"kolikrát ti mám opakovat, abys nebral staré zboží strýčků Freda a George?"
James vyběhl nahoru a když spatřil smutného tučnáka, začal se hihňat.
"To není jejich zboží", řekl pyšně když se dost nasmál,"to jsem vymýšlel sám!"
"Opravdu?"zaujalo to Harryho a ani si nevšiml, že před ním leží jeho druhý syn.
"Strýček Fred by z tebe měl-..."v tu chvíli spatřil tu hromádku neštěstí na zemi.
a přísně dodal:"Ale nepoužívej to na členech rodiny!"
Sklonil se k černovlasému chlapci se zelenýma, obrýlenýma očima:"Abe? Jsi v pořádku?"
Albus vstal a natáhl ruku. Držel v ní dopis v tlusté, pergamenové obálce. Na obálce byl vyobrazen erb Bradavic.
"Tak už?"zeptal se Harry a sledoval, jak jeho druhorozený syn září.
"Už", kývl Albus a slavnostně otevřel obálku.
"To je toho", protočil James oči a šel otevřít tu svou.
Ginny vykoukla z kuchyně:"Došly vám dopisy? Tak to budeme muset na Příčnou ulici."
Všichni tři mladí Potterové kývli a nadšeně odběhli do svých pokojů, aby se oblékli na cestu.
Příčná ulice byla takto před začátkem roku velice rušná. Všude se hemžili čarodějové a čarodějky s ratolestmi. Jako obvykle byla Potterovic rodina středem pozornosti.
Albus uvažoval proč tomu tak je. Zajímalo by ho, proč jsou středem pozornosti kamkoli příjdou.
Harry se pozdravil s několika kolegy z práce a pak začali nakupovat. Nakoupili Albusovi i Jamesovi přísady do lektvarů, nové učebnice i hábity.
Nakonec už zbývala jen Albusova nová hůlka. Zamířili tedy ke krámku pana Olivandera, který byl nejlepší.
Panu Olivanderovi bylo asi čtyřicet let a vypadal jako motýl bělásek. Rozčepýřené bílé vlasy a oči jako dva černé korálky.
"Pan Potter s rodinou,"usmál se jen je spatřil,"čekal jsem vás."
Přešel z poza pultu k nim a zastavil se před Jamesem."
"Doufám, že se o svou hůlku dobře staráte, je to nádherný exemplář. Pokud si vzpomínám tak cedrové dřevo a pero ptáka fénixe, viď?"
James kývl a pohled pana Olivandera se přesunul na Albuse.
"S tebou to nebude lehké, to vím už teď, přesně jako s tvým tátou."
"Vy si pamatujete, jak si táta kupoval hůlku?"zeptal se zvědavě Albus a trochu nakrčil obočí. Pan Olivander mu rozhodně nepřipadal tak starý.
Pan Olivander se pousmál:"To ne, tehdy jsem byl v Bradavicích, ale můj otec mi o tom vyprávěl. Teď už ale-..."
Podal mu první hůlku. Albus zatajil dech a mávl hůlkou. Nic se nestalo. Zklamaně ji položil a jal se zkoušet další. Vypadalo to, že nemá štěstí. Ani jedna hůlka v jeho rukách nic nedělala.
James se brzo začal nudit, a tak okázale zíval. Albus byl opravdu nešťastný a navíc si připadal jako pitomec, jak tam stál a mával jednou hůlkou za druhou.
"Řekni mi chlapče, jak se jmenuješ celým jménem?"zamyslel se nakonec pan Olivander.
"Albus Severus Potter,"pípl rudý Albus a položil poslední hůlku.
Prodavač náhle lusknul prsty a vyrazil k výloze. Ve výloze byla vystavena pouze jedna krabička s hůlkou a právě tu pan Olivander vzal a opatrně položil před albuse.
"Tohle,"začal tajuplně,"je hůlka vyrobená mým dědem. Děd byl velký experimentátor a toto-"píchl do krabičky prstem,"je výsledek jeho několikaletého úsilí. Je to Hůlka Tří Podstat. Skládá se ze tří dílů. První díl je z černého ebenu a obsahuje blánu z dračího srdce, druhý z mahagonu s žíní jednorožce a v té třetí, habrové části, je pero ptáka fénixe. Vyskoušej ji".
Albus vzal hůlku uctivě do ruky a mávl. z hůlky vytrysklo hejno kanárků.
"Myslím, že máte vybráno,"usmál se na něj Olivander.
Harry souhlasně kývl a zaplatil synovi hůlku. Když vyšli před obchod, sklonil se k nim.
"Já teď půjdu s mámou a Lily na zmrzlinu, chcete jít s námi? Nebo se chcete projít?"
James s Albusem se na sebe podívali a rozběhli se každý na jinou stranu. James se okamžitě vydal k potřebám pro famfrpál, něboť doufal, že by letos mohl hrát ve školním mužstvu a albus se rozhodl projít vetešnictví. Domníval se, že by možná mohl oběvit něco zajímavého.
Chvíli hledal na Příčné, zjistil ale, že zdejší krámky obsahují pouze hlouposti. Přesto se však vydal do posledního krámku před vstupem do Obrtlé.
Vetešnictví bylo malé, proto si hned všiml malého koutku označeného: Předměty z domu Lily a Jamese Potterových.
Podivil se tomu a přešel k předmětům. Nevěděl, že se z domu jeho prarodičů něco zachovalo.
Chvíli se přehraboval věcmi a pak vzal do ruky malý sešit velikosti A6. Byl prázdný, ale uprostřed byl založený nějaký obrázek.
Zvědavě ho zvedl na světlo, uviděl však jen zelenou plochu. Otočil ho a spatřil slova psaná drobným, těžko čitelným písmem: NEZAPOMEŇ. ODPUSŤ. S.
"Co to má znamenat?"podivil se a vrátil obrázek do sešitu. Rozhodl se koupit ho. Ten obrázek ho podivně zaujal.
Pak už spěchal na sraz domluvený s rodiči. Rozhodl se o své koupi nemluvit, a tak na ni brzy zapomněl.
Večer před odjezdem do školy si ho táta zavolal do ložnice.
"Albusi Severusi,"začal slavnostně,"zítra se staneš žákem školy čar a kouzel v Bradavicích, proto nastal čas sdělit ti pár informací z mé minulosti. Jak víš, je na Lily, tebe i Jamese uvalena informační kletba, která mi, jako jedinému člověku, dovoluje říci vám o mé minulosti."
"Chceš říct, že mi povíš proč na nás lidé pokaždé tak civí?"vykřikl synek a posadil se.
"Ne tak docela", pousmál se otec,"povím ti pouze to, co se mi stalo během mého prvního ročníku. Zbytek ti budu vyprávět postupně. Co rok, to můj ročník, ano? I James a Lily to tak mají."
A tak začal vyprávět. Vyprávět o svých rodičích, Voldemortovi, Brumbálovi, seznámení s Hagridem, Ronem a Hermionou, nenáviděném profesorovi lektvarů a o kameni mudrců.
"A jak se jmenuje ten profesor lektvarů?"zeptal se Albus nakonec úzkostně,"učí ještě v Bradavicích?"
"Ten profesor", pozvedl Harry obočí,"se jmenoval Severus Snape a už je po smrti."
"A proč jsi mě pojmenoval po něm?"zeptal se Albus zaraženě,"vždyť tě nesnášel, ne?"
Otec se záhadně pousmál:"Nebyl tak špatný. To se ale dozvíš až v sedmém ročníku."
V tom se do místnosti vřítil James. Nedočkavě poskakoval:"Tak už jdi, abe, chci slyšet, co táta dělal v druháku!"
Albus vstala nechal svého otce s bratrem samotné.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Máte raději slash nebo het?

Slash 66.1% (589)
Het 10% (89)
Co je to slash? 3.5% (31)
Co je to het? 5.3% (47)
Mám ráda oboje stejně 9.8% (87)
nesnáším slash 5.4% (48)

Komentáře

1 Karin Karin | 28. července 2018 v 20:48 | Reagovat

Parádní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama