5. kapitola

28. srpna 2008 v 6:45 | whampingwillow |  Jelen a Laň
Začlenit se do společnosti bradavických učitelů pro ni nebylo nic jednoduchého. Někteří na ni pohlíželi jako na studentku, která za katedrou nemá co dělat. Cítila se hrozně.Chápal ji. On sám si prvním rokem v Bradavicích připadal úplně stejně. Se studenty ale problémy neměla, byla dobrá učitelka.
"No rozhodně je chytrá", řekl si v duchu. Začal jí nenápadně pomáhat. Snažil se být jí nablízku ve chvílích kdy o tom neměla ani tušení. Snažil se upevnit její místo v kolektivu.Časem na ni myslel čím dál víc. Nevěděl proč na něj tak působí, ale věděl že působí. Dokonce kvůli ní trošku změnil své návyky. Nebelvíru už nestrhával víc než padesát bodů denně a začal si častěji mýt vlasy. Připadalo mu, že je v jeho společnosti docela ráda, raději než ve společnosti Lupina nebo dokonce Brumbála. Procházel se po chodbách a doufal že ji spatří. Pochopitelně, nikdy jí neřekne že k ní cosi cítí ale i tak by ji rád viděl.
Procházel se chodbami a v tom ji uviděl. Seděla ve výklenku u okna a v rukou držela malého Harryho s dnes zelenými vlasy. Nad nimi se skláněl Lupin.
"Vypadají jao zatraceně šťastná rodina," pomyslel si hořce. v tom Lupin něco řekl, vzal malého Harryho a odešel. Hermiona se na něj šťastně usmála, ale jakmile zašel za roh , dala si ruku před obličej a začala plakat.
Nevydržel pohled na její pláč a vydal se k ní. Když ho spatřila, vyjekla a chtěla odejít.
"Počkejte Hermiono".
Když uslyšela že ji volá, opravdu se zastavila. Otočila se k němu svou uslzenou tváří.
"Pojďte ke mě, studenti by vás takto neměli spatřit".
Postrčil ji do dveří svého kabinetu a zavřel dveře."Udělám čaj", řekl stroze," a vy mi zatím prozradíte co se stalo."
Mávl hůlkou a zhmotnil dva šálky čaje:"Tak co se stalo?"
"To vám Severusi nemohu říct", vzlykla.
"Tak to se budu muset zeptat Lupina, ač nerad, co vám před chvílí oznámil tak strašného", řekl tvrdě a vzal do ruky květináč s Letaxem.
"Ne!" vykřikla zoufale:"No dobrá tak se dívejte a pochopíte! Expecto patronum"
Místnost ozářila nádherná záře a z Hermioniny hůlky vyběhl jelen.
"Jelen?" zašeptal,"vy..."
"Ano," hlesla. Jelen tam tiše stál, hrabajíc kopytem a čekal na příkaz od své paní.
Snape tiše pronesl:"Expecto patronum..." Z jeho hůlky se ladným pohybem vynořila nádherná stříbrná laň. Hermiona zvedla hlavu.
"Tohle", řekl chvějícím se hlasem,"je Patron Lily Evansové."
"Miloval jste ji?"zeptala se ho.
"Ano"
"A jak vám bylo když jste zjisil že čeká dítě?"otázala se.
"Chtěl jsem zemřít", zašeptal,"zemřít protože to dítě nebylo moje. Nemohlo být."
"Remus mi před chvílí řekl že Harry bude mít brzy dceru."
"Hermiono, Lily jsem miloval, a stále miluju, ale před nějakou dobou jsem si uvědomil že je čas jít dál,"oznámil jí tiše. Přistoupil k ní, zadíval se jí do očí a řekl:"Myslím že jim to spolu sluší".
Hermiona se otočila a spatřila jelena s laní, kteří se o sebe otírali čumáky.
"Možná ," řekla,"že by to tak mohlo slušet i nám Severusi."
Otočila se a vyšla z místnosti. Stříbrný jelen se rozplynul a laň se smutně zadívala na místo, na kterém naposledy stál. Snape mávl hůlkou a laň se vnořila zpět do jeho ebenové hůlky.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lizz Lizz | Web | 7. července 2009 v 12:59 | Reagovat

xDDDD ae dobrý to je...xD

2 iRiell iRiell | 28. září 2009 v 18:47 | Reagovat

hezky se nám to rozjíždí...

3 Karin Karin | 28. července 2018 v 13:57 | Reagovat

Že by našli k sobě cestu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama