31. října 1997

28. srpna 2008 v 7:04 | whampingwillow |  Deník
Pokus popsat pocity jednoho všem dobře známého polosmrtijeda(příšerný termín, já vím, ale jak to říct jinak?)zavřeného v jednom domě s jistou malou šprtkou, která už ale není malá, a rozhodně se změnila.
Dnes je to přesně dvacet let od smrti Lily Potterové. Doufal jsem že toto smutné výročí strávím sám ve svém domě, nebylo mi toho ale dopřáno. Povolal si mě k sobě Pán Zla. Když jsem dorazil do jeho sídla, věděl jsem co se stalo. Smrtijedům se podařilo polapit někoho vyjímečného. Poznal jsem to z toho jak vzrušeně přecházeli po místnosti a nedočkavě čekali na příchod Voldemorta. Nedočkavě čekali na chvíli kdy budou moci zmučit další nevinnou bytost. Doufal jsem že Voldemort nenašel Pottera. Ne že by mi na něm nějak záleželo, ale Brumbál mu vždy přisuzoval velkou moc, moc porazit Pána Zla
Voldemort se oběvil a s ním- ne nebyl to Potter-Potterova kamarádka, Grangerová. Stáhlo se mi hrdlo. Takže jsem teď měl zmučit dívku kterou jsem osobně znal a viděl ji vyrůstat? Hned jaqk jsem ji spatřil věděl jsem že budu muset zakročit. Že se budu muset kvůli Grangerové prozradit.Pohlédl jsem na ni pod maskou, maskou kterou tak nesnáším, a zjistil jsem že je na tom bledě. Ležela zhroucená na zemi, skoro průsvitná, a neměla už ani sílu křičet nebo brečet. Bezpochyby byla vystavená přítomnosti mozkomorů a rozhodně ne krátkodobě. Takhle prostě dopadají přátelé Harryho Pottera. Je to skoro smutné, že jich tolik trpí místo nhěj, a ještě jsou na to hrdí. Ale abych se vrátil ke Grangerové. Ležela tam a Voldemort vyzval Luciuse, aby si s ní trošku pohrál. Malfoy samozřejmě nezaváhal, když šlo o mučení, neváhla nikdy, a použil na dívku Cruciatus.
Skoro nereagovala, což bylo jistě znakem naprostého vyčerpání a ztráty všech šťastných myšlenek. Smrtijedi ji mučili postupně po řadě a já věděl že brzy přijde má chvíle. Věděl jsem že až bude řada na mě, musím zakročit, protože vedle mě stál Fenrir Šedohřbet,který by se rozhodně s Cruciatem nespokojil. Stál jsem tam, nervózně svíral hůlku když na mne Voldemort promluvil:"Teď ty, Severusi". Vymrštil jsem se ke Grangerové, popadl ji za bezvládnou ruku a bleskurychle jsem se přemístil. Kam? Na Grimmauldovo náměstí. Tohle místo bylo stále pod ochranou Řádu, takže nás zde Voldemort nemohl najít. Zároveň sem členové Řádu od Brumbálovy smrti nechodili, věděli že tajemství tohoto domu znám také.
Oběvili jsme se v hale domu a Blackova matka začala samozřejmě ječet. Umlčel jsem ji a přenesl jsem Grangerovou do salónu. Bylo mi jasné že pokud okamžitě neodhalím Blackovu zásobárnu lektvarů, dívka nepřežije noc. Naštěstí nebyl Black nijak vynalézavý. Lektvary měl ve skříňce v kuchyni. Vzal jsem si Dokrvovací a Posilovací lektvar pod dojmem že tyto dva dryjáky budou nejvhodnější. Poté co jsem do Grangerové tyto dva lektvary nalil, vypadala klidněji. Svlékl jsem ji a ošetřil jí nejhorší rány. Podle mého je její fyzická stránka na danou chvíli v docela slušném stavu. Horší to však bude s psychikou. Špatným znamením se mi jeví také tři šedivé prameny v jejích vlasech a matný lesk v očích. Jisté je to že přišla o většinu vzpomínek. Nevím jestli má šanci úplně se vzpamatovat. Kdyby byla ve společnosti Pottera a Weasleyho možná, ale se mnou? Potřebuje kolem sebe lidi kteří ji mají rádi. Potřebuje hodně a vřele objímat. Pokud nechci aby bylo mé vyzrazení zbytečné, musím se ji pokoušet uzdravit sám. Všiml jsem si že se začíná vrtět. Myslím že bude v pořádku, je to bojovnice.
Právě jsem si uvědomil, že letošní Svátek všech svatých byl opět rušný. Kdysi vražda Lily Potterové, pak troll, otevření tajemné komnaty, Blackův útok na Buclatou dámu, Potterův lístek v Ohnivém poháru a teď Grangerová. Připadá mi že v tom vidím jistou zelenookou spojitost. Pottera...
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama